Jak se rybáři, může změnit život ze dne na den...

Rybaření pro mě vždy bylo něco víc než obyčejná záliba. Je to způsob, jak si vyčistit hlavu, najít klid a propojení s přírodou.

 Nedávno jsem se vrátil z výpravy na Orlík. 13dní u vody, ranní mlhy, ticho a napětí při každém záběru – to jsou chvíle, které dávají člověku pocit svobody. 

Domů jsem se vracel šťastný, odpočatý a plný plánů. V hlavě jsem už měl vyhlédnuté nové místo, kam vyrazím příště, s sebou mám vždy boilies a krmivo od Veva Fishing, protože jejich produkty jsou pro mou kaprařinu prostě nenahraditelné.

 Po návratu jsem se vrátil i do práce. Byl to obyčejný den, práce v lese s kolegy, rutina, kterou jsem dělal už nesčetněkrát. Jenže stačí chvilka nepozornosti – a všechno se změní. 

Při přesunu těžebního traktorového navijáku, který váží zhruba půl tuny, se utrhlo uchycení a stroj mi spadl přímo na stehno. Prudká bolest mě srazila k zemi, stehno okamžitě otékalo a v ráně byla tekutina z poškozeného svalu. V nemocnici mi ošetřili tržnou ránu a zhmožděný sval a upozornili mě na riziko akutního kompartment syndromu – stavu, kdy tlak v otékajícím svalu může přerušit přívod krve a poškodit sval i nervy. Naštěstí k chirurgickému zásahu nedošlo, a tak mě pustili domů s ortézou, berlemi a léky proti bolesti. 

Z aktivního člověka, který ještě před pár dny seděl u vody a plánoval další výpravu, se najednou stal pacient odkázaný na trpělivost. Každý pohyb bolel, a každý den se táhl pomalu. Místo ranního vstávání ke kávě u vody jsem teď vstával, abych si vyměnil obvaz. Místo háčku a prutu jsem držel berle. Ale i v tomhle nečekaném zastavení jsem našel něco důležitého. 

Měl jsem čas přemýšlet o křehkosti života, o tom, jak rychle se může změnit. Den předtím jsem byl plný síly a plánů na kaprařinu – vybavený boilies, krmivem a pruty připravenými na další výpravu s Veva Fishing – a druhý den jsem ležel doma, s bolavým stehenním svalem a ortézou. 

Tahle zkušenost mě naučila trpělivosti a pokoře. Dřív jsem spěchal – v práci, v životě, i při rybaření. Teď vím, že všechno má svůj čas. Stejně jako při kaprařině musím trpělivě čekat, až kapr zabere, musím nyní trpělivě čekat, až se noha uzdraví. Až budu znovu stát u vody, nepůjdu jen chytat ryby. Půjdu tam, abych si připomněl, že každý den, kdy můžu stát na vlastních nohách a držet prut v ruce, je dar. A že zdraví a čas, který máme na to dělat, co milujeme – třeba kaprařinu, nejsou samozřejmostí. 

Z té zkušenosti plyne jasné ponaučení: život se může změnit ze dne na den. A právě proto bychom si měli vážit každého obyčejného dne, kdy můžeme stát u vody, nastražit prut, krmit a doufat v záběr, protože právě tyto chvíle, a ne úlovky samotné, jsou nejcennější.

Za Veva fishing team Majkl