Čichám čichám boilie... aneb pes by se mohl učit!

Dnes jsem se rozhodl opět napsat nějaký článek, který by obohatil tento náš blog.

Nicméně jsem měl problém najít nějaké zajímavé téma.

Nakonec mě inspiroval vlastní tým, protože zrovna řešíme jednu problematiku, kdy nám nejspíše dodavatel dovezl jiný model koření, které zkrátka nemělo to správné grády. To není problém, od toho vše kontrolujeme a získáváme zpětné vazby, díky kterým si všímáme všech aspektů, které musíme řešit, tedy jednoduše problém vždy odstraníme včas. 

Šlo ale o něco jiného, ochutnávání boilie rybářem. 

Kde dle vlastní chuti, rybář určuje efektivitu nástrahy u ryby. Je toto správně? Děláte to tak také?

 Mě to obrovsky inspirovalo a byl jsem rád za téma, neb jsem zastánce konkrétní teorie, a tou je neuvěřitelná výkonost smyslů u ryb a zvířat všeobecně, a s tím je zkrátka třeba počítat. Tedy, že i když něco nemusí fungovat v našich ústech, nemusí to být nutně zlé, ba naopak... Pojďte se na to podívat se mnou. Jde vlastně jen o esence a základní aroma, pod kterým se většinou dělá celý marketing konkrétní kuličky? Jahoda, Krill, Krab atd... nebo jde o mnohem více a tím vzniká rozdíl mezi průměrnou a zatraceně dobrou kuličkou?

Je třeba otevřít mysl širšímu spektru informací a zjistit, jak skutečně vnímá chutě kapr a jak vlastně jeho smyslové orgány fungují a to na úrovni ichtyologa. 

Víte například, že papoušci nevnímají pálivé a dokáží si pochutnat i na extrémně pálivých chilli paprikách, jako by to bylo jablko? Jak to mají ale ryby, konkrétně kapr? A co u nás víme, abychom dělali funkční boilie... Respektive, rádi vám tímto článkem ukážeme, že udělat fungující kuličku není zase tak snadné a člověk musí opravdu přemýšlet a vědět, co že to tedy ten kapr hledá.
Kapři a celá řada příbuzných druhů mají chuťové receptory po celé hlavě, včetně skřelí, prsních ploutví a v menším měřítku i na dalších místech těla, jejich úkolem je rybu upozornit na přítomnost potravy v blízkém okolí. Přesto se největší koncentrace chuťových pupenů nachází v okolí tlamy a v masitých vouscích.

Kaprovité ryby mají v tlamě svalovité horní patro, v němž se nachází "patrový orgán chuti" tzv. patrová bulva, obsahující milióny a milióny chuťových buněk. Jakmile ryba nasaje potravu a ochutná ji, buňky v citlivém patře vyšlou do mozku signál, který rozkáže jedlé části pozřít a těch nejedlých se zbavit. Skutečná potrava potom putuje dál do útrob. Jestliže jsou s jídlem nasáty i nestravitelné předměty, třeba kamínky, ryba je po ochutnání vyvrhne.

K rozmělňování potravy kaprovitým rybám slouží požerákové zuby, v jejichž těsné blízkosti se nachází velká koncentrace chuťových pupenů. Po rozdrcení sousta a jeho ochutnání se potrava filtruje - co je jedlé, je spolknuto a nestravitelný odpad je vyvrhnutý tlamou ven. Tento systém "degustace" dělá z kaprovitých ryb velmi opatrné a náročné strávníky.

Tím by se dalo říci, že by se ve zkratce dal popsat postup navrhování chutí pro krmné boilie, které chceme aby rybu drželo na lovném místě, aby jí sytilo, nutilo jíst dál, musí jí zkrátka chutnat. Jak se ale postupuje u boilie chytacího? Tam to až tak snadné není. Představte si, že se pohybujete v prostředí, kde není zcela ideální viditelnost, do toho je to náročnější, protože vnímáte převážně kontrasty a možná lehce barevné tóny. Všude kal. Temno. (Mimochodem zrak si probereme zase jindy i ten je zajimavý) Musíte se spolehnout právě na své chuťové (zde hlavně v nosdrách umístěné čichové) receptory, které pro vás v takovou chvilku slouží jako náhrada očí. Zkuste si představit, že proplouváte tmou, a vnímáte slabá světýlka svíček, jen do určité vzdálenosti. Najednou se však ukáže mnohem silnější světlo, které vás přitahuje. Je výraznější než ta, která jste v okolí do této chvilky konzumovali, nicméně je na stejné vlně, stejné chuti, jen výraznější. ( jak fungujue čich, respektive jak opravdu silný u ryb je, si povíme později) Neopomenete ho, nasajete jej, nicméně v momentě, kdy vám vnitřní požeráky stihnou říci, že té chuti je až přespříliš, ( příklady vysocepálivých chutí, extrémních sladkých chutí atd) háček již pracuje tam kde má a rybu čeká souboj. Mimochodem víte o tom, že například sladkost, vnímá kapr cirka 500x více než jiné chutě a i jak běžný savec, proto patří sladké k tak používanému?

Mimochodem koncentrace buněk chuťových je někde mezí 30.000 - 50.000 na 1 mm a jsou zakončeny přímo v nervovém kanálku. Jedná se o shluk chuťových buňěk, které se nacházejí pod kůží, jsou chráněné ochraným slizem. Chuťové pupeny jsou primárně uloženy v rybích pyscích, vousech. Poté samozřejmě v tlamě, před vstupem do jícnu atd. Některé druhy ryb je mají dokonce po celém těle, například sumec. Je tedy zřejmé, že vytříbená chuť a hlavně celkové složení je pro úspěšnost boilie velice důležitá.

Těžko odhadovat, jak moc efektivní je rybí vjem, zda jejich mozek prezenzuje chutě stejně jako náš, tedy zda jim třeba česnek chutná jako česnek, paprika jako paprika. Důležité je, že dnes již víme, na co zkrátka reagují lépe. Myslím si, že přesné detaily budou vždy tak trochu teorie, dokud nebude člověk zhmotněn jako ryba a posléze po návratu do lidského těla, přinese ty jediné pravdivé informace. Pan JuDr. Mráček z filmu Konec vodníků v Čechách, by jistě věděl nejlépe :-)

Zpátky k výzkumu. Konkrétně čichu. Nozdry, tedy vstup pro čichový aparát je u kapra s přepážkou. V praxi to funguje tak, že voda do nozdry vniká před přepážkou a za ní je z nozdry vypuštěna. Voda tedy proudí skrz nozdry, jejichž vnitřní plocha je vyplněna čichovými buňkami, na ně se napojují nervová vlákna, která se dál spojují v čichové nervy vedoucí až do mozku. Konkrétně do části zvané koncový mozek.

Nejčastěji se uvádí, že čich kapra chceme li si jej představit jako smysl, který používá před samotným ochutnáním, tedy kdy již použije další smysl a to již zmíněnou chuť, dokáže pracovat několika tisicekrát výkoněji než lidský. Někde se uvádí až 20.000x a často mnohem více. Je prý mnohonásobně silnější než čich psa. Pes dokáže identifikovat lidské stopy, jen po letmém dotyku předmětu. Rozeznat lidskou stopu a konkretizovat ji, po tom, co člověk nebo zvíře prošlo po prohledávané stezce před několika dny. Co musí tedy dokázat kapr, který je touto zbraní vybaven pod vodou a je údajně ještě citlivější, musí být neskutečné. Proto se často uvádí, že to co člověk téměř nevnímá, kapr cítí až extrémně. Není tedy vždy nutné koření "sytit" dle své vlastní chuti, naopak, je třeba si uvědomit, že zde platí tisícové násobky. Nicméně, je zde aspekt přemluvení rybáře, který si tyto pochody neuvědomuje a sám sobě tvoří vlastní marketing, tedy se velice často nástrahy i návnady chutí dle rybáře, tedy kupujícího. Který využívá tu nejběžnější věc a to svou, tak bezvyznamně ve zvířecí říši slabou chuť.

Vemte si totiž mnohem více prozkoumaného žraloka, v jedné diplomové práci jsem se dočetl, že například jednu kapku rybího oleje rozpozná v množství vody odpovídající obsahu olympijského bazénu nebo koncentraci jedné kapky mrtvého masa v menším rybníku.

Ovšem jak jsem již říkal, uvědomme si, že například chytací boilie musí skutečně svítit, musí být vážně odhalitelé v konkurenci přirozené potravy, mezi krmnými a hlavně i když například zapadne do bahna. Boilie totiž není jen o esencích , tedy vůni. Je i o potravních signálech, ryba díky této abnormální citlivosti dokáže rozeznat i jí prospěšné prvky, proteiny, zkrátka to, co jí může kvalitně nakrmit. Víte například to, že i když si umyjete před nastražením boilie ruce, zanecháte na kuličce svou pachovou stopu, která voní po síře? A to z důvodu, že z kůže vylučujeme serin? Naštěstí však rybám opravdu voní sacharidy, mastné kyseliny, vitamin B 12 a další. Rybám voní i aminokyseliny a těch je naše zboží plné. Při tom když přivoníte například k naší kuličce, cítíte zkrátka švestku s perníkem, cherry s chilli, citrus s krillem atd, ale ryba vidí mnohonásobně více informací jen ze signálu, který cítí. Uvedomuje si aminokyseliny, vitamíny a další a to je ta odpověď.

Věřím, že naše boilie funguje tak úspěšně ne právě díky esencím, i když si na nich dáváme velice záležet, ale právě díky celkové skladbě vysoceproteinových prvků, aminokomplexů a celkově výživným složkám. Dodat něco voňavého, to již dnes není takový problém, i přes to jsou ale na trhu krásně vonící nástrahy, které zkrátka fungují mnohem mnohem méně, než ty, které jsou prvotně stavěné jako jakostní, vysoceproteinové boilie.

Autor: Václav Suchý, VEVA Fishing